MASARYK RUN 2017

Naše první zkušenost se závodem, pro kterou jsme zvolili slavný Masaryk Run. Je to 10ti kilometrová trať, která se jede přímo na Masarykově okruhu v Brně. Jedou se zde dva okruhy. Závodu se může zúčastnit široká veřejnost a to v kategorii koloběh, běh a in-line brusle. No a my samozřejmě zvolili kategorii koloběžek.
     Náš první koloběžkový závod, do kterého jsme se přihlásili. Marně se snažím vzpomenout, jak tento nápad vůbec vznikl … a hlavně kdo ho dostal. Řekl bych, že s tím přišla Káča. 😀 Nejdřív jsme to nebrali moc vážně, jen jsme se nad tím pousmáli. Postupem času jsme, ale zjišťovali, že zas tak „blbej nápad“ to být nemusí. A proč bychom si tím nezpříjemnili trénink, který je hlavně zaměřený na najíždění množství kilometrů a vytrvalostní sílu.
     Začali jsme tedy zkoušet i variantu na 10 km. Kolega koloběžkář našel ideální místo na přípravu (sám se Masaryk Runu chystal zúčastnit). Kousek od nás nedávno opravili cyklostezku, která byla pro trénink na tento závod jak vyšitá. Naši první oťukávací jízdu, jsme si dali „v klidu“. Jen jsme si ji projeli, abychom zjistili, kde musíme zabrat a kde naopak lze ušetřit síly. Následně si zkontrolovali čas a zhrozili se. Takhle se to jezdit nedá! Vždyť ten čas je šílený. I chodci jsou snad rychlejší než my.
     Do druhé jízdy jsme se tedy pustili v závodnějším tempu. Zapnuli si stopky, na trati se hecovali a světe div se … (teď určitě očekáváte informaci o zlepšení) … omyl!!! Zlepšení sice bylo, ale né takové jaké jsme očekávali. Oproti první poznávací jízdě jen 2 a půl minuty dolů. To nás vyděsilo. Další zděšení přišlo, když jsme zjistili, za kolik Masarykáč zajeli lonští vítězové. Vždyť oni byli už dávno v cíli a my teprve v půlce. Vím, je nereálné se srovnávat s těmi nejlepšími, ale vzalo nám to vítr z plachet. A musím přiznat, že jsme se dlouho rozmýšleli, jestli se ze závodu neodhlásíme. Nakonec po pár dnech (týdnech), několikátém projetí oné trasy přišlo i tolik kýžené zlepšení. A hlavně nám muselo dojít, že tam nejedeme kvůli pořadí, ale abychom si vůbec „závodění“ vyzkoušeli a pořádně si to užili. A to se i stalo. 🙂

Nastal den „D“

     Po tříhodinové jízdě jsme konečně dorazili k Masarykovu okruhu v Brně, kde se závod konal. Překvapilo nás kolik lidí už tu bylo. Naštěstí drtivá většina byla přihlášená do jiných kategorii (běh, in-line brusle). Vzali jsme si doklady a došli se zaregistrovat. Náš start byl naplánovaný až na 12 hodinu, tak jsme měli téměř další tři hodiny na to, abychom si mohli v klidu obhlídnout trať a nasát „závodní“ atmosféru. S blížícím se začátkem závodu jsme potkávali stále více koloběžkářů. Začali jsme být lehce nejistí, zda jsme se náhodou neunáhlili, protože to byli samé známé tváře, u kterých jsme věděli, jak výborně na tom jsou. Naštěstí jsme začali potkávat i ty, kteří se závodu účastní ze stejného důvodu jako my … užít si to!
     Vrátili jsme se zpět k autu, vyndali naše lásky a vyrazili ke startovní pásce. Cestou jsme se trošku protáhli a rozehřáli. V klidu jsme se pak postavili na konec startovního pole, pořídili pár selfíček a popřáli si štěstí …

 

… START!!! …

     Než se nám vůbec podařilo protnout startovní pásku, ti nejlepší už byli za první zatáčkou. Hlavně neudělat ostudu. To by byl gól, kdyby nám nadělili celé kolo. Plán byl takový, že první kolo „očíhnem“, pokusíme se pošetřit síly a ve druhém do toho půjdeme naplno. Chyba!!! Všichni dupali jak smyslů zbavení. Takhle by nám dali na pr***. Musíme se přizpůsobit. V návalu adrenalinu jsme se nechali strhnout a pelášili co to dalo hned od začátku. Za třetí zatáčkou mě potěšil dlouhatánský sjezd. Vůbec jsem to nečekal. Najednou jsem všechny začal dojíždět, což připisuji mojí váze 95+ (to se to pak valí dolů) a také díky mému super sjezdovému stylu ale „čopr“. Místo klasického sjezdového předklonu a přenesení váhy na řídítka, já jdu do dřepu a zpoza řídítek jen vykukuji v aerodynamické pozici. Ideální pro ty, co uvažují o zubní náhradě! :-/ Tím jak jsem si užíval sjezd, jsem úplně zapomněl na to, že něco podobného bude muset přijít i směrem nahoru. A je to tu … Peklo! Vůbec nás nenapadlo, že stoupání bude tak brutální. Přeci jen Masarykův okruh na obrázcích vypadá jako „skoroplacka“. Ta tu ovšem byla jen ve startovní/cílové rovince. Funím a snažím se korigovat dýchání. Překvapivě se mi podařilo celý kopec vydupad bez nutnosti tlačení. Konečně jsem v cílové rovince, která značí jeden okruh. Fajné! Cíl je splněn. Nepředjeli nás o kolo! J Tak teď vše ještě jednou a bude hotovo. Jak by se mi teď hodily ty našetřené síly, které byly v původním plánu. Bohužel! Už aby zas přišel ten sjezd. O druhém stoupání do toho pekloidního kopečku, raději psát ani nebudu. Bez těch správných, reálně použitých slov, by to tak stejně nevyznělo. 😀 Důležitější bylo, že jsme se oba dostali do cíle bez úhony a v časovém limitu. A hlavně s úsměvem na tváři. Sice byl hodně „vyflusáný, ale úsměv to byl! 😀 A o to nám šlo především. Vyzkoušet si to a užít si to! Splněno na 150% … byl to neskutečný zážitek plný adrenalinu a endorfinů!

     Pro úplnost předkládáme i finální pořadí a časy. Já – 34:12 136. místo a 52. místo v kategorii muži B a Káča – 33:25 125. místo a 9. místo v kategorii ženy A.
     Byli jsme mile překvapeni. Víme, že máme co zlepšovat. A že za rok si přijedeme pro kontrolní a snad i lepší časy. Přec jen už víme, do čeho jdeme! 😛
 
Celou fotogalerii si můžete prohlédnout zde FOTO Masaryk Run 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *