Blanenská desítka 2017

Nás druhý koloběžkový závod, ke kterému jsme se přihlásili tak nějak náhodou. Trávili jsme tu týdenní dovolenou a tak nás napadlo, proč si nevzít i koloběžky a nezkusit si opět zazávodit. Tentokrát v centru městečka Blanska nedaleko Moravského krasu.
      I náš druhý koloběžkový závod, jsme si stejně jako Masarykův okruh chtěli hlavně užít, a proto jsme sem vyráželi bez sebemenších ambic na umístění. Oproti předešlému závodu jsme ale měli jeden menší handicap. Vzhledem k tomu, že jsme na Moravě trávili naší pozdně letní dovolenou, měli jsme sebou i našeho Kešáka (pejska). Při přihlašování na závod jsme si mysleli, že ty dvě hodinky co v Blansku strávíme, zůstane Kešák na pokoji v penzionu, kde jsme byli ubytovaní. To se ale vůbec nelíbilo panu majiteli a tak musel Kešák na závod s námi.
     Při příjezdu do Blanska padlo i to, že by tu půlhodinku, co závod pojedeme, zůstal v autě. Bohužel tomu moc nepomáhalo začínající ostré slunko, takže i tuto variantu jsme hned zamítli.
     Otázkou tedy bylo, kdo z nás dvou závod nakonec pojede a kdo bude společně s Kašákem fandit na trati. Samozřejmě, že jsme oba chtěli, aby si závod užil ten druhý. Nakonec jsme se za pomoci kámen, nůžky, papír „dohodli“, že fanouškem se stane Káča. Pokud bychom sem jeli i za rok a nastal by ten samý problém, otočíme si to a hlídaní a podporu na trati bych měl já. 😉
     Když už bylo vše rozhodnuto, vyrazil jsem se zaregistrovat a nahlásit Káču jako odpadlíka. Do startu zbývalo ještě poměrně dost času, tak jsme mohli jít obhlédnout stánky na startu a seznámit se s tratí. Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani stánek Crussis, kde mi ještě seřídili brzdy. Né že by byly v závodě tak moc využity, ale hodilo se. 😛 Tímto jim moc děkuji!
     Nebýt místního hlasatele, který každou chvíli připomínal čas do začátku závodu, asi bych ho nejspíš prošvihl. Vyrazil jsem tedy zpět k autu, abych se převlékl a honem rychle mazal na start.
     A JE TO TU! Zařadil jsem se na chvost startovního pole. Jednak proto, že jsem přišel pozdě a za druhé, že po psychické stránce je lepší závodníky předjíždět než být předjížděn. Takhle jsem měl alespoň jistotu, že mě nikdo nemůže předjet J Tedy pokud mi ti nejlepší nenadělí kolo. 😀 Popřál jsem si štěstí s borci, co stáli vedle mě a už je tu startovní výstřel.
     Strategie byla jasná. První okruh jen tak oťuknout, nic neztratit a až v druhém se do toho pořádně opřít. Nějakou chvíli ale trvalo, než jsem vůbec protnul startovní pásku a většina soupeřů už měla vcelku slušný náskok. Takže veškerá moje strategie (stejně jako v Brně) padla za své a já se do toho musel pustit naplno hned od začátku. Naštěstí netrvalo dlouho a začal jsem předjíždět první závodníky. Trochu jsem se tím uklidnil. Trať byla prvních 2,5 kilometru lehce do kopečka, pak otočka a zpět v protisměru, tedy z příjemného kopečka dolů. Říkal jsem si, že z kopce to pojede o poznání lépe. Omyl!!! Ihned po obrátce přišel (nečekaný) protivítr. Do té doby jsem měl průměrku 27km/h (do kopce), po obrátce 18km/h. To je děsný! Žádný prostor pro odpočinek tedy nepřišel.
     Celou cestu dolů jsem záviděl Káče, že tohle nemusí podstupovat … příště jede ona!
     Naštěstí netrvalo dlouho a byla tu kýžená obrátka do druhého (posledního) kola. Všiml jsem si svého fanklubu u trati jak mě povzbuzují. To mě nakoplo a zase jsem se do toho trošku opřel. Výsledkem bylo krásné 83. místo celkově a 23. místo v mé kategorii s časem 30:38:22 😉
     Nerad bych tímto srovnával časy Blanenské desítky a Masaryk runu (to si nechám na přes rok), ale alespoň na papíře tu mírné zlepšení je! 😛
 
Celou fotogalerii si můžete prohlédnout zde FOTO Blanenská destítka 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *