Cyklo Bratislava – Praha 2011

Toto byl asi ten okamžik, kdy celé jednostopé bezmotorové šílenství začalo. Tehdy jsem si říkala, co budu dělat o dovolené. Vzhledem k tomu, že už jsem nějakou tu dobu strávila v sedle mého kola „Starouška“, mihl se mi hlavou bláznivý nápad … jet z Bratislavy do Prahy a to na těžko … „a tohle byl ten okamžik s velkým „O“.
    Pořídila jsem starouškovi novou výbavu. Nosiče, brašny a všelijaké serepetičky a začala trénovat jízdy s přespáním v přírodě. Šlo to parádně a tak se bláznivý nápad stal realitou.
    Menší problém nastal při prezentaci mého nápadu rodičům. Vůbec se jim nelíbilo, že tuhle výpravu absolvuji sama. Po neustálém naléhání jsem souhlasila s tím, že si tedy najdu nějakého spolucestujícího. A tak se nakonec i stalo a já díky inzerátu sehnala cyklo parťáka na plánovanou cestu. Už zbývalo jen pár detailů jako půjčit si stan, koupit jízdenky na vlak do Bratislavy a vyrazit.
    Já a ČumilDo Blavy jsme dorazili navečer. Z nádraží jsme úprkem zamířili do penzionu v Novém Městě. Po ubytování jsme vyrazili na noční prohlídku města. Prohlídli si okolí Prezidentského paláce, okolo chrámu sv. Michala prošli k mostu SNP a obdivovali místní UFO, pokochali se výhledem od bratislavského hradu a přes historické centrum došli k „Čumilovi“ (snad nejznámější soše v Bratislavě od autora Viktora Havlíka) … chtěla jsem jej vždy navštívit a udělat si fotku, splněno. Následovalo studené pivo kousek od Michelské brány a pak zpět do penzionu a spát.
    Budíček byl časně ráno. Následovala káva, snídaně, balení a vyráží se. První kilometry nás vedou z historického centra podél Dunaje až k hradu Děvín. Bohužel mají zavřeno, i tak se ale snažíme alespoň něco zahlédnout přes bránu a hradby. Pokračujeme dál. Je pěkné počasí a my se v klidném tempu kocháme okolní scenérií. K poledni dorážíme již značně znaveni do městečka Malacky. V místní hospůdce si objednáváme luxusní porci plněných bramboráků a řezané pivo. Ani se odsud člověku nechce, ale musíme se držet plánu. K večeru se blížíme ke slovensko-českým hranicím. Projedeme městečko Kůty a jsme v Česku. Naším cílem je zatopená štěrkovna u Moravské Nové Vsi. V pedálech 110km, stavíme stan, popíjíme pivo a hodnotíme dnešní první den.
    Začíná den druhý a nás čeká oproti Slovensku lehce kopcovitá Morava. Hned po startu potkáváme stařenku v šátku, která nám přeje krásný den a šťastnou cestu. Skvělý začátek. Míjíme zelené vinice a louky, lány slunečnic, pole se zeleninou. Cestou sbírám i pár krabiček. K poledni se hlásí letní úmorné vedro a neúprosné sluníčko, před kterým se schováváme na oběd v Újezdu u Brna. Doplňujeme vodu a hurá dál. Projet Brno je skoro nadlidský úkol. Davy lidí, tramvaje, auta, autobusy. Nakonec se nám podaří prodrat se až k brněnské přehradě a do nedalekého kempu. Následuje véča na ohni, stavění stanu, pivo a zasloužený spánek po 90ti kilometrech.
    Ne nadarmo se říká, že třetí den je kritický. Nám se to potvrzuje. Po snídani vyrážíme, sluníčko už palí a to na síle moc nepřidá. Ve vesničce Červín se chladíme v ledové vodě místního potoka, nádhera. Nechce se nám odtud. Doufáme ve stín v lese za Nedvědicemi. Stín přichází, ale přibývá kopečků. Co kopečků, neuvěřitelně dlouhých táhlých kopců. Jsou nekonečné!! Nohy pálí a nechce se jim dál. Umřeme tu! Nakonec se doplazíme do Bystřice, pivo jen zasyčí a na nás dopadá dnešní únava. Míříme rychle do nejbližšího kempu, postavíme stan, zchladíme se v místním rybníku a jdeme spát. Dnešních 64 kilometrů bylo nekonečných.
    Čtvrtý den naštěstí začíná příjemnou lesní rovinatou cestou. Terén i teplota jsou o hodně příjemnější než včera. Vychutnáváme si jízdu, nikam nespěcháme. Sem tam si sezobnu kešku. Cesta krásně ubíhá a my po 72 kilometrech dorážíme do Kraskova. Opět narážíme na pěkný kemp u břehu rybníka, sundaváme brašny, stavíme stan, večeříme a končíme u povídání si u piva a jdeme spát. Vcelku příjemná každodenní rutina.
    Pátý den zahajujeme pěknou prohlídkou zámku ve Žlebech, kocháme se krásným náměstím v Čáslavi i historickým centrem Kutné Hory. V Kolíně si na náměstí dáváme výborný oběd a po krásně rovné cyklostezce míříme do Poděbrad. Zde přespáváme v areálu místní restaurace, potože kemp, kam jsme měli původně namířeno, je mimo provoz. Naštěstí existují vstřícní lidé a my si tak po 70 kilometrech máme kde složit hlavu.
    Šestý den je poslední společný. Po krásné asfaltce do Nymburka následuje písčité utrpení do Čelákovic. Tuhle část trasy opět proklínám seč mohu. V Čelákovicích si dáváme rozlučkové pivo, fotíme poslední společnou fotku a míříme každý svou cestou. Zvláštní pocit. Loučit se s „naprosto neznámým“ člověkem, který toho s vámi prožil víc něž kdejaký kamarád a na kterého nikdy nezapomenete. Přitom ale víte, že se nejspíš vidíte naposledy. Tyhle myšlenky mě běhaly hlavou, až do dnešního cíle ve Zlatníkách. K večeři si dopřávám čerstvý štrůdl s vanilkovým přelivem a šlehačkou. Úžasná poslední večeře v místním holandském kempu. Po 85 kilometrech spokojeně ulehám do spacáku.
     Poslední ráno si dávám na čas. Vím, že už je to jen pár kilometrů do cíle. Užívám si opravdu dlouhý sjezd na Zbraslav a následnou projížďku podél Vltavy až na nábřeží. Zde pro mě cesta končí. Užívám si ten skvělý pocit, že jsem to zvládla. Můj bláznivý nápad se stal realitou a já po šesti dnes a 558 kilometrech dosáhla toho co jsem si vysnila.
    Celou „výzvu“ jsem zakončila na geoeventu na Karlově mostě, vyšlápla si Chotkovi sady a na Vítězném náměstí … (jak trefně vystihující mé pocity) … si počkala na odvoz domů. Neskutečné, já to vážně dala!
 
 
SHRNUTÍ: 558km / 6 dní / 700kč jízdenka do Blavy i pro kolo / 30Eur ubytování v Bratislavě pro dvě osoby / 1200Kč útrata (jídlo, pivo, vstupy) / 300Kč kempy
 
Celou fotogalerii si můžete prohlédnout zde FOTO Cyklo Bratislava – Praha 2011